Funkcionalismus - budova Základní školy Březnice

Milí čtenáři,

v souvislosti s letošním 90. výročím otevření budovy základní školy (tehdy školy měšťanské a obecné) bych rád následující příspěvek věnoval stylu, ve kterém byla škola postavena, tedy funkcionalismu.

Funkcionalismus je architektonický sloh, který se od dvacátých až do sedmdesátých let minulého století stal hlavním architektonickým a stavebním směrem v Evropě. Ačkoliv počátky funkcionalismu lze hledat již na konci devatenáctého století, narůstající popularitě se začal těšit až po konci první světové války. Tehdejší, zejména nově nastupující generace architektů se snažila navrhovat díla nové formy a v univerzálním stylu, distancujících se od historismu, secese, ba i od kubismu a dalších slohů, které považovala za překonané. Tomuto trendu přispívala postupná proměna celospolečenské atmosféry v řadě evropských zemí, včetně Československa. To v té době patřilo mezi další centra avantgardní architektury. Také zde polevovaly některé konvence, měnila se móda, objevovaly se nové materiály a do života lidí se stále výrazněji zapisoval vliv průmyslu.

Na rozdíl od konstruktivismu, který se paralelně vyvíjel v Rusku a ve kterém byla konstrukce staveb až demonstrativně přiznána, byl ve funkcionalismu kladen důraz spíše na funkci staveb. Funkcionalističtí architekti ve svých dílech využívali až přísně jednoduché linie staveb, geometricky čisté tvary a navrhovali vzdušné, prostorné a funkčně koncipované interiéry. Cílem této, tak zvaně moderní architektury bylo odpoutání se od okázalosti, přezdobenosti a komplikovanosti a zřetelný odklon od tzv. strojené estetiky, která v architektuře a stavebnictví dominovala ještě počátkem dvacátého století. Mezi funkcionalisty preferované materiály patřily zejména železobeton, kov a sklo. Uvnitř pak tehdejší architekti a designéři s oblibou využívali dřevo, chrom, sklo, linoleum a také koženku či pro tehdejší dobu typické textilní materiály.

Ideu funkcionalismu je možné nejjednodušeji vyjádřit větou „Forma následuje funkci,“ přičemž za autora tohoto konceptu bývá považován Louise Sullivan.

Ve III. ročníku časopisu Stavba (1924-25/9, str. 157) Klub architektů uveřejnil články, ve kterých v podstatě definoval hlavní zásady funkcionalismu:

• Stavební dílo by mělo být totéž co dobrý stroj.
• Úkolem architektury je zlepšit všeobecnou životní úroveň.
• Nové konstrukce musí odpovídat zásadám ekonomie.
• Nové požadavky musí být uskutečňovány vědecky.
• Nové konstrukce nesmí předurčovat žádný estetický zámysl.
• Nová architektura musí být hygienická.
• Zamítání estetiky, která předurčuje stavební dílo.
• Není možné uznat pro novou architekturu tradici ve všech jejích směrech.
• Nová architektura by měla být mezinárodní.

Jedním z největších velikánů, průkopníků moderní architektury a otců funkcionalismu bývá označován architekt Le Corbusier, který v roce 1927 publikoval proslulých Pět bodů moderní architektury:

• Sloupy – stavby na sloupech uvolňují přízemí pro zeleň a volný pohyb.
• Ploché střechy – umožňují budovat střešní zahrady a nahrazovat zeleň, kterou by stavba místu odebrala.
• Volný půdorys – umožňuje volné členění vnitřního prostoru.
• Pásová okna – poskytují dostatek přirozeného denního světla.
• Volné průčelí – konzolovitě vyvedené stropy poskytují možnost volného řešení oken bez ohledu na vnitřní členění prostor.

Z výše citovaných bodů je patrné, že i Le Corbusier usiloval o bydlení účelné, racionální, funkční, poskytující dostatek prostoru a přirozeného světla. Jako další urbanisté prosazoval architekturu, která vycházela z vědeckého zkoumání lidských potřeb a forma nových staveb měla být podmíněna provozním, společenským a hygienickým potřebám jejich obyvatel a uživatelů. Oproti tomu se Le Corbusier důrazně stavěl proti dekoraci a využití ornamentu v architektuře.

Proslulým představitelem moderní funkcionalistické architektury dvacátého století byl i Ludwig Mies van der Rohe, autor Německého pavilonu na Mezinárodní výstavě v Barceloně z roku 1928 a také vily Tugendhat.

U nás pak mezi funkcionalisty patřil architekt Adolf Loos, který oproti Le Corbusierovým konceptům rozvinul odlišné uspořádání vnitřního prostoru‚ tzv. Raumplanu. Ten spočíval v narušení horizontálního navazování pater, a naopak v propojení prostor s různými výškovými úrovněmi (např. Müllerova vila v Praze na Ořechovce z roku 1930).

Autory projektu nové školy v Březnici však byli jiní - čeští architekti – páni Josef Kittrich a Josef Hrubý. Josef Kittrich působil nejprve jako asistent a konstruktér v ústavu architektoniky a stavby měst, později jako samostatný architekt, a nakonec jako profesor ČVUT v Praze. Josef Hrubý měl do roku 1945 společný ateliér s Josefem Kittrichem a společně navrhovali například studijní projekty sídlišť, obchodní domy a jiné. Architekt Hrubý byl nejen významným představitelem funkcionalismu, ale ve výtvarné sféře se uplatňoval jako malíř a grafik a současně publikoval. Mezi významné architektonické počiny Josefa Hrubého patřil výstavní pavilon na Expu 58 v Bruselu. Spolu s Josefem Kittrichem byl Josef Hrubý autorem obchodního domu Bílá labuť v ulici Na Poříčí v Praze, který byl v tehdejší době největším obchodním domem ve střední a východní Evropě a dodnes je zapsán na seznamu kulturních památek.

Při pohledech na tehdejší i současnou podobu školní budovy jsou však hlavní rysy a znaky funkcionalistické architektury více než patrné – ať již jde o využití sloupů, rampy, pásy velkých oken, ploché střechy, sluneční terasy nebo drobnější nautické prvky – kruhová okna. Krátce po otevření nové školní budovy v roce 1934 italský časopis architektů Casabella (č. 119, roč. XVI. – Milan) otiskl spolu s plány a několika pohledy na budovu článek, ve kterém bylo mimo jiné uvedeno: „…je jednou z nejlepších, dokonale jednoduchým řešením daného problému, plynulostí forem a dosaženým pozoruhodným estetickým účinkem.“

Promyšlené účelnosti a skvělému proporčnímu řešení školní budovy se lze obdivovat i o devadesát let později. I po dlouhých desetiletích můžeme budovu Základní školy Březnice beze studu označit za nadčasovou a svému poslání důstojně projektovanou stavbu, která patří mezi dominanty našeho malého města.

Miroslav Bělka