Skotsko 2025 - středa a čtvrtek
S vůní jara a prodlužujícími se dny nadešel tradiční čas našich cest po ostrovech. Ano, řeč je o krajích Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Po dvou dlouhých letech nás opět zlákaly dálavy nejseverněji položené země – Skotska. Jen chvíli po tom, co jsme opustili vlídnou náruč rodin se náš čtrnáctimetrový autobus za bujarého veselí mladých cestovatelů a za zdatného počínání zkušených řidičů Lukáše a Jirky pustil do souboje s klikatými silnicemi směrem k českoněmeckým hranicím, aniž bychom tušili, že se jedná jen o chabý tréning pro budoucí plavbu.
Na poslední zastávku v naší domovině u Rozvadova jsme dorazili v pozdějších hodinách, a tak nás místo denního světla a ke zjevné radosti našich teenagers přivítala už jen záře poutače Mc Donald. Marně přemýšlím, jestli jsme se coby pedagogický dozor ještě prali s mírnou nevolností, zdali jsme podlehli nakažlivému nadšení mládeže nebo jen nedocenili riziko a důsledky vysokokalorické stravy (kombinace fastfoodu a cukrovinek přidružené „benzínky“), jisté však je, že přejezd SRN v nočních hodinách měl ke klidu a spánku daleko. Ačkoliv náš autokar hladově polykal kilometry a za okny se míhala bílá krajnice nekonečné Autobahn ostře kontrastující s potemnělou noční krajinou, naši mladí cestovatelé odmítali spát a smích i neutuchající hlahol se nesly po palubě až do ranních hodin. Nu, mládí si může dovolit plýtvat energií bez ohledu na místo i čas….
S příchodem začátku nového dne nás s čerstvým větrem a protrhávající se oblohou přivítalo Nizozemí – země květin, umění, dávné i moderní architektury, bašta cyklistiky a také ekologie. Za okny se rozprostírala rustikálně vyhlížející rovinatá krajina a nabídla nám výhledy na svěže zelené pastviny protkané alejemi mohutných dubů, ševelících osik i košatých vrb, jež se po staletí hrbí se nad vodními kanály. Pohled na malé venkovské usedlosti, na domky z lícových cihel či na barevná stáda strakatých krav, z jejichž mléka se v Nizozemsku vyrábí světově proslulé žluté zlato (místní sýry) nebyl nepodobný slavným výjevům na obrazech zdejších malířů. Program však sliboval mnohem více, a tak jsme se záhy vydali k jedné z perel a hlavnímu městu Nizozemska – k Amsterodamu. Slovo „dam“ znamená hráz a Amsterdam, přezdívaný často jako Benátky severu, vlastně jako hráz vznikl. Domy tohoto města stojí prakticky na bezpočtu kůlů, zaražených člověkem do hloubky bezmála deseti metrů – tam, začíná písečné podloží, poskytuje alespoň nějaký základ pro stavbu. I tak se dnes řada domů viditelně naklání a místním uličkám dodává romantický a poněkud roztančenÿ vzhled. Kromě velkých oken a pestrých výloh návštěvníka upoutají také kovové háky ve štítech zdejších domů. Ty sem i přes strašidelnější nádech jejich obyvatelé umístili z čistě praktických důvodů a vyřešili tím problém nebývale úzkých chodeb a nekonečných, točitých schodišť, jež od počátku znemožňují stěhování čehokoliv rozměrného tradičním způsobem. Vše, co je dlouhé, široké či prostě velké se zde dopravuje vně staveb - po lanech a následně skrze okna.
Amsterdam, postavený v člověkem uměle odvodněné krajině však proslul především svými vodními kanály, kterých je zde téměř 150 a které dohromady měří více než 50 kilometrů. Místní průvodci v různých jazycích hrdě hlásají, že výška hladiny vody sahá do tří metrů, přičemž jeden metr tvoří bláto, jeden metr voda a jeden metr vrstva místních jízdních kol. Při pohledu na nekončící záplavu bicyklů všude kolem tomu není těžké uvěřit. Nad místními kanály se klene celkem 1300 mostů a návštěvníkům poskytují příležitost k nekonečným toulkám všemi směry okouzlujícího města. My jsme měli možnost prohlédnout si historické centrum – Královský palác, „plovoucí“ květinový trh, náměstí Dam i řadu dalších turisticky atraktivních míst, a to včetně pohledu z lodi při téměř hodinové plavbě po místních grachtech (vodních kanálech).
Snad nikde jinde nenajdete takový soulad historie a moderny, tradiční architektury a avantgardy či romantických zákoutí s křiklavými výjevy komerce a turismu. To vše protkané nejen vodními kanály, ale také nekonečnými zástupy lidí. Okouzleni a současně notně unaveni jsme zamířili do přístavu, kde jsme se po několika zdárných kontrolách nalodili na trajekt dánské společnosti DFDS. Ocelový kolos o devíti palubách nás přivítal svým milým asijským personálem a útulnými kajutami. Šestnáctihodinovou plavbu jsme zvládli, avšak díky vlnobití za neustálého kolíbání, jež mnohým ubíralo nejen na jistotě kroku, ale brzy také na barvě obličeje. Naštěstí poloha ležmo, které jsme se na noc oddali, výrazně mírní projevy mořské nemoci, a tak jsme se za trvalého kolébání a s dvacetiminutovým zpožděním dostali v pátek až do přístavu britského Newcastlu.
Dnes je sobota a my za sebou máme nejen ubytování v našich dočasných rodinách, ale také své první cesty po ostrovech. O další zážitky se s omluvou s Vámi podělíme později. Místní narrow roads, převýšení zdejších kopců, jež záhy strmě klesající do hlubokých údolí nejsou stavěné pro jakékoliv psaní. A také hodina pokročila…. Proto Vám všem posíláme srdečný pozdrav a s příslibem dalšího příspěvku přeje Good night ?.