Expedice Cornwall - den třetí

Třetí den jsme se probudili do slunečného rána, které vonělo mořským vzduchem, anglickým čajem, horkými toasty a také trochu dobrodružstvím, na které není Cornwall skoupý. Posíleni spánkem na vysokých matracích, snídaní po anglicku a povzbuzeni úsměvy našich dočasných adoptivních rodičů (úsměv zdejší obyvatelé nosí takřka trvale a se stejnou samozřejmostí jako ostatní části oděvu) jsme se vydali do části Eden Project, který se nachází doslova za humny našeho přímořského města St. Austell. Eden Project je mediálně známý projekt, který zahrnuje komplex skleníků, nikoliv nepodobných obrovským bublinám, a který byl vystaven v prostoru bývalého uhelného dolu jako jedna z forem rekultivace krajiny a rovněž za účelem vzdělávání návštěvníků, kterých sem denně proudí doslova davy. Kromě procházky venkovním areálem plným botanických skvostů se zde nachází především dva biomy (přírodní společenstvo rostlin a také několika vybraných živočichů) – tropického deštného lesa z Afrického kontinentu a subtropického biomu Středomoří. Jakmile návštěvník vstoupí ocitne se jako zázrakem ve zcela jiném světě – v našem případě v tropickém lese černého kontinentu. Bylo by marné se snažit vám popsat, jak zdejší džungle vypadá, neboť ani přes krásu a bohatost českého jazyka není v našich silách vyobrazit skutečnost. Kromě tropické teploty a vlhkosti, které vás okamžitě uchvátí do svého objetí se každý návštěvník ocitne v neuvěřitelné záplavě bujné vegetace. Místní stezka je v celé délce lemována tolika druhy rostlin, že člověk jen těká pohledem v marné snaze obsáhnout a navnímat všechny tvary, neuvěřitelně syté barvy obrovských květů či nejroztodivnější tvary listů dechberoucích velikostí. Atmosféru šumění vodopádů, šepotající zvuk umělého deště, stejně jako umně instalované napodobeniny chýší, drobných afrických obchůdků a skutečné ukázky plodů pralesa. Je-li návštěvník trpělivý a pozorný, postřehne v listí čilý pohyb ještěrek, afrických opeřenců i drobné „havěti“. Ti nejodvážnější a nejodhodlanější z nás se pod vedením paní učitelky Doulové odhodlali vystoupat na místní vyhlídku – odměnou za cestu po vysutém mostě, kývajících se schodech a za výškový výstupu pod samotnou střechu skleníku, kde teploty a vlhkost atakovaly člověkem snesitelné podmínky, byl pohled na celý biom a do bohatých korun zdejší vegetace. Středomořský biom pak nabídl zcela jiné pohledy - do suchých svahů imitující krajinu jižní Evropy. O co je zde méně zeleně, o to více pestrých barev a květů zde můžete spatřit – sytě oranžová, fialová, žlutá, modrá….. zřejmě není barvy, kterou byste zde na rostlinách a plodech nespatřili. Výjevy taveren a malebných zákoutí i romantických výjevů z přímořských letovisek doslova vybízí se posadit a na chvíli se přenést na pobřeží Středozemního moře. Ač se nám mnohým nechtělo, čas byl neúprosný a zdejší zázraky schované pod stěnami skleníků jsme opouštěli dobrovolně jen pod příslibem návštěvy rybářského městečka Mevagissy.

Tentokrát jsme však do zátoky, ve které bylo prastaré městečko vystavěno, nedorazili naším luxusním autokarem, nýbrž po svých. Cornwall je nejen neuvěřitelně krásný, ale dlužno říci, že také neskutečně kopcovitý. Naše pěší cesta pastvinami podél útesů nabídla proplétání mezi trnitými hlodáši, výmoly a všude přítomnými odkazy zdejšího dobytka. Cesta to nebyla jednoduchá, ale nabídla jedinečné výhledy na mořskou hladinu, poetickou pobřežní krajinu, ba dokonce pobyt na písečné a oblázkové pláži. Pan ředitel byl na nás pyšný, protože téměř tříkilometrovou túru jsme absolvovali všichni –  bez vzpoury, beze ztrát, ovšem také bez dechu a s třesoucíma se nohama při závěrečném sestupu (místní mají pro tento stav výraz „like jellyfish“). Zvláštní pochvalu si pak zaslouží Kačka a Nelča, které i přes zdravotní indispozice (získané při vzorné reprezentaci školy ve sportu), podaly doslova heroický výkon. Šikovní jsme prý však byli všichni.

Ač byste výše jmenované Mevagissy hledali na mapě obtížněji, přestavuje naprosto odzbrojující příklad rybářských městeček, které se tak často stávaly předlohou pro díla věhlasných i dávno zapomenutých malířů. Ukryto mezi skalisky v malém zálivu nabízí pohled na prastaré anglické domečky s tolik typickými dělenými okny, s tepanými lucernami na stěnách a s malovanými dveřmi. Byl právě odliv, a tak se barevné lodě místních rybářů líně povalovaly na bahnitém dně mezi trsy zelených řas…. Atmosféru přístavu podtrhoval příznačný pach ryb a slané vody, které se mísily s vůní místního občerstvení a k posezení vyzývajících pubů, stejně jako neutuchající křik hejn bělavých racků. V úzkých uličkách, zdobených květy přetékajících truhlíků, mezi pestrými výlohami plných nejrůznějšího zboží a drobnými zahrádkami za kamennými zídkami seděla v družném hovoru pestrá směsice zdejších obyvatel popíjejících v podvečerním slunci zasloužený mok. Je jen málo míst, kde bychom v tu chvíli byli raději a líto nám mohlo být snad jen to, že naše libry tu mizí stejně rychle, jako voda při odlivu a i přes megapixely nabité fotoaparáty vám prostě nedokážeme zprostředkovat úchvatný pohled, který zdejší všední den nabízí.

Opravdu unaveni, ale také spokojeni jsme se vraceli do našich britských domovů, abychom zde dopřáli odpočinku uťapaným nohám a dopřáli potěšení hladovým žaludkům. Nakonec večery zde nabízí také potěchu v podobě milých konverzací v rodinách a pohodlí tiny domečků.

Milí rodiče a kamarádi, víme, že jsme ohledně příspěvků ve skluzu, ale odpusťte nám to, neboť program je pestrý, den krátký a nám se ani při spanilé jízdě našich řidičů nedaří na uzounkých silničkách mezi kamennými zídkami a zelenými stěnami živých plotů udržet prsty na klávesnici. Spát však jdeme opět se slibem, že na vás a na další příspěvek nezapomeneme. Také středa nabídla skutečné perly místního hrabství – St. Michael´s Mount, na který jsme se museli přeplavit v lodičkách, výstup na útesy ke slavnému Minack Theatre i cestu na nejzápadnější bod Spojeného království – Land´s End (konec světa).  O tom však opět příště. Good night and see you later…..