Expedice Cornwall - den druhý
Nový týden jsme zahájili opravdu časně a označení hostelu F1 bylo pro naše tempo více než příznačné. Ačkoliv se některým z nás čtvrtá hodina ranní vůbec nepozdávala a k ospalé atmosféře francouzského Calais se ani za mák nehodila, trajekty společnosti DFDS jsou mimo jiné známé tím, že na opozdilce nečekají. Pasové kontroly francouzských i britských celníků záhy ukázaly, že spěchat byly moudré a troufáme si říci, že po dlouhém stání v nekonečných frontách vlnících se mezi černými páskami a ve vybledlém světle unavených zářivek celní stanice byl náš autobus zřejmě posledním, který vjel na téměř odrážející trajekt. Vody kanálu La Manche (v angličtině English channel, občas přezdívaný jako „dlouhý rukáv“) představují rušnou dopravní spojnicí, zejména v námi využité Doverské úžině, která se nachází mezi francouzským Calais a britským Doverem. Za jasného počasí bývají již od francouzských břehů zřetelné bílé útesy Anglie. Tentokrát se však naše loď tvrdě prodírala vodami ocelové barvy za silného větru a deště a některým plavčíkům s našich řad vybarvila obličeje do mírně zelených odstínů a udržet v žaludku typickou Full english breakfast servírovanou na palubě 7 vyžadovalo občas malé přemáhání. Po téměř dvouhodinové plavbě nám však byl odměnou pohled na křídové útesy, které jsou nepřehlédnutelnou dominantou anglických břehů. Právě pod jejích mohutnými stěnami jsme „vstoupili“ na půdu ostrovů, a to v královském stylu – po šedavém koberci mohutné silnice, za zvučného křiku racků a bubnování kapek vydatného deště jsme se vydali vstříc Cornwallu, nejjižnějšímu cípu britských ostrovů.
Protože nám počasí zpočátku ani trochu nepřálo a kapky deště záhy proměnily dřívější výhledy spíše v impresionistická díla a obrazy plné neohraničených tahů a rozmazaných tvarů roztodivných barev, povíme vám něco o naší vybrané destinaci….
Cornwall leží západně o velkých britských měst a patří mezi nejřídčeji osídlené anglické hrabství. Pro svou polohu si Cornwall zachoval své keltské tradice, nedotčenou přírodu podtrhující magickou atmosféru i svůj vlastní jazyk – konštinu. O zdejších obyvatelích se říká že jsou ze všech Britů nejchudší, ale také nejšťastnější. Těžko soudit. Zcela jistě ale můžeme říci, že jsou to lidé milí, pohostinní a usměvaví, stejně jako srdnatí a hrdí. Cornwall proslul pirátskou minulostí a pašeráctvím, které zde mělo tradici od 12. do 17. století a bylo po mnoho staletí hlavním zdrojem příjmů zdejších obyvatel. Ty však plynuly také z těžby řady nerostných surovin, především pak cínu, mědi a stříbra. Někteří historici se domnívají, že ta byla hlavním důvodem, proč Římané kdysi kolonizovali velkou část území dnešní Británie. Z tradice těžby vychází také vlajka Cornwallu – černý podklad představuje uhlí a bílý kříž na něm symbolizuje cín. Možná však jde také o vyobrazení světla pravdy zářícího skrze temnotu zla. Nu, při pohledu na zdejší čarokrásnou přírodu s dramatickými kontrasty do světla oděných kopců a temných stínů hlubokých údolí leckdo přiznává, že i na téhle teorii může být něco pravdy. Co však víme jistě je, že s těžkou prací v dolech je spojen nejpopulárnější a vlastně i národní pokrm – cornish pasty. Jde o jakési pirohy – půlkruhový koláč výrazné chuti, který bývá plněn bramborami, cibulí, tuřínem, či dokonce masem. Svůj tvar získal z bezpečnostních důvodů, neboť dřívější horníci se ho mohli dotknout pouze na skládaném okraji tak, aby jejich ruce kontaminované jedovatými látkami z dolů neotrávily celý pokrm. Cornwall, především část zvaná Newquay, proslul coby Mekka surfařů. Z Cornwallu pochází rovněž řada legend a bájí. Vzpomenout lze například mýtického Krakena, psa baskervillského, ale také místní „pověru“, která praví, že kdo uloví a sní koroptev, uvrhne svou rodinu do kletby. V Cornwallu najde návštěvník Merlinovu jeskyni i rodný hrad krále Artuše Tintagel. Vlastně je toho pro zdejší kraj typické mnohem více, ale o tom až později.
My jsme si v první den dali pouze menší „explore“ rozcvičku a z důvodu postupné adaptace (která se podle britské tradice nesmí nikdy uspěchat) jsme nejprve navštívili malebné městečko Torquay (s cílem nasát trochu místní atmosféry a přivyknout si zdejším scenériím), poté Babbacombe Village, které proslulo neuvěřitelnou zahradou miniatur a v odpoledních hodinách jsme se pro změnu ponořili do šera a chladu Kents Cavern – tedy do slavného jeskynního sytému, který byl již v pravěku osídlen jeskyními medvědy a později také člověkem. Cornwall rozhodně nezklamal a hned v úvodu nabídl nejen nice weather, ale i úžasné výhledy, pestré palety barev i široké menu příjemných zážitků. Většina z nás však s tlukoucím srdcem čekala na zlatý hřeb dne – dočasnou adopci v cornwallských rodinách. I ta proběhla, s výjimkou jediného případu úspěšně. Abychom byli přesní – všem se nakonec dostalo příležitosti ulehnout do zdejších domovů – domů, domečků i luxusního karavanu. Všichni adoptivní „rodiče“ pak byli a zůstávají milí, ale podmínky zdejšího accommodation jsou stejné rozličné, jako zdejší luční kvítí, a tak nás neminul přesun jedná části našeho expedičního týmu. Dnes je však o všechny postaráno a my jsme všichni spokojeni.
Milí rodiče, sourozenci a přátelé, rádi bychom se s vámi podělili o další zážitky, zejména z úterního dne. Ale i přes časový posun je i zde už hodina pozdní, a tak se s vámi musíme opět na chvíli rozloučit. Za ostrovního ticha a záře nočních lamp vám všem přejeme dobrou noc…..a bude-li nám zítřek přát, opět napíšeme.
P.S. Máme skvělého průvodce a výborné řidiče. Za překlepy a případné chyby se omlouváme.