Expedice Cornwall - den čtvrtý
Také ve středu (v pořadí čtvrtý den) nám Cornwall servíroval vybrané počasí s téměř blankytně modrou oblohou a hřejivými paprsky od brzkých ranních hodin. Tehdy jsme ještě zcela netušili, že si pro nás ostrovní klima chystá dramatickou změnu a se sunny weather se budeme muset rozloučit. Ale nepředbíhejme.
Rána jsou zde opravdu kouzelná a pří pohledu do malých zahrádek má člověk občas pocit, že se ještě zcela neprobudil. Svěží větřík zlehka pohupuje větvemi místních košatých stromů a téměř se zdá, jako by právě ony dirigovaly árie místních opeřenců. Právě tehdy se ospalé St. Austell probouzí a klikaté uličky mizící za zatáčkami a za horizonty kopců ožívají životem všedního dne.
Poté, co jsme se setkali na tradičním meetingpointu (na místě, kam nás „naše“ families dopravují) jsme vyrazili směrem St. Michael´s Mount. Hora svatého Michala, jenž byl a vlastně dodnes je vůdcem nebeských armád, liturgickým bojovníkem proti zlu a také patronem všech vojáků a policistů, je menší, avšak neméně slavnou obdobou Mont St. Michel ve Francii. Podoba je zde patrná na první pohled, ačkoliv anglická verze je přece jen návštěvnicky dostupnější a architektonicky střízlivější. V Cornwallu se těší pro svou polohu a svou krásu věhlasu a značné oblibě. Ostrov byl osídlen již v době bronzové (což však platí o stovkách dalších míst v Cornwallu, který je jedním velkým archeologickým nalezištěm). Později se stal významným obchodním a rybářským centrem, aby nakonec, a to po zjevení archanděla Michaela zdejším rybářům, vystavěla katolická církev na ostrově klášter – později hrad. Křesťankým mnichům zde však osud nepřál a všichni byli nakonec z ostrova vyhnáni králem Jindřichem VII. poté, co jej papež odmítl rozvést. Panovník známý svou svéhlavostí, krutostí k ženám a nezřízenou oblibou k jídlu majetek Vatikánu zabavil, křesťanské představitele vyhnal a založil církev vlastní – anglikánskou. Do jejího čela se pak pasoval jako nejvyšší představitel. Dnes je ostrov označován jako přílivový – v době přílivu se na něj návštěvník suchou nohou nedostane, zatímco při odlivu může každý kráčet po kamenném chodníčku, jenž je jedinou spojnicí ostrova s pevninskou částí. Na ostrově dřívější obyvatelé vybudovali obec i kamennými zdmi chráněný přístav. Dosud zde žijí nejen majitelé hradu (rodina St. Aubynů), ale také několik rodin. My jsme se na ostrov dopravili po skupinách na místních člunech a ihned po vystoupení nás uchvátila krása přístaviště, ve kterém se u dna mihotaly obrysy tuleňů, atmosféra vesničky s kamennými domy i dominanta hradu, který se majestátně tyčil na kopci nad našimi hlavami. Cesta k němu vede po kočičích hlavách lemovaných prastarým stromořadím a legendami opředenými místy. Jedním z nich je Giant´s well – studna, kterou místní chlapec vykopal a uvěznil v ní obra tyranizujícího okolí. O kus dál je pod nohama ještě dnes „slyšet“ tlukot obrova srdce. Samotný hrad nabízí skutečnou cestu do slavné anglické historie a malá nádvoří i bohatě zdobené interiéry nenechávají nikoho na pochybách, že se jednalo o významné místo. Cestu zpět jsme absolvovali opět ve člunech po tyrkysově modré hladině a zbytek cesty pěšmo po zdejší písčité pláži lemované bílými domečky městečka Marazion.
Odsud jsme se po šedavých silničkách, lemovaných fialově kvetoucími rododendrony a trsy zelených travin, vydali ke slavnému Minack Theatre. Toto venkovní divadlo je zasazeno do stěny útesu nad mořskou hladinou a dnes slouží pro kulturní akce nejrůznějšího druhu – koncerty, promoce i skutečná divadelní představení. Kromě originálního kamenného jeviště s lomenými oblouky a několika, možná antickými sloupy návštěvníkovo oko upoutá záplava barevných květů, kterými jsou okolní svahy doslova posety. Jejich pestré barvy září a téměř se zdá, jako by jeden chtěl trumfnout druhý co do velikosti, tvaru či okázalosti. Možná proto jsme nelitovali adventure výstupu po schodech ve skalním srázu ani kroků náročným terénem. Vlastně musíme s odstupem přiznat, že podobný výjev jsme v kombinaci s pohledem na skalní útesy a nekonečnou mořskou hladinu dosud nespatřili.
Předposlední zastávkou cestovatelsky bohatého dne představovalo místo proslulé dramatickými útesy na nejzápadnějším bodě devonského hrabství – Land´s End (konec světa). Jde o komerčně poznamenané místo, které ale nabízí jedinečné výhledy na oceánské vody, jež se vlní pod taktovkou západních větrů. Kontrast temně vyhlížejících hlubin s tyrkysově zbarvenými mělčinami pod strmými srázy zubem času ohlodaných útesů vybízí k sérii tradičních fotografií i trendy selfie. Rozhodně nás tedy nezklamaly a možná právě odsud vznikla většina nových profilových fotek.
Závěr dne patřil přímořskému městečku s lázeňskou historií – Pezance. Pro nedostatek času jsme však využili jeho stinných uliček spíše k odpočinku a drobným nákupům či občerstvení, nežli k odhalování jeho historie a krás.
Po fyzicky náročném, ale na program pestrém a slunečném dnu jsme se v našem zářivě bílém autokaru dokolébali zpět domů. Kormě zážitků a sérií fotografií jsme si přivezli také opálené (možná i spálené) čumáčky. Není proto divu, že většina z nás po večeřích servírovaných k osmé večerní a po krátké sprše padla odevzdaně do peřin a oddala se zaslouženému spánku a snění.
A tím se s vámi opět srdečně loučíme. Přejeme i vám hezké sny, dobrou noc a prima další den….
P.S. Naše omluva za překlepy a chyby trvá – text vzniká v pozdních hodinách a ve spěchu. Děkujeme za pochopení.