Obecná a měšťanská škola v Březnici
Autor: Mgr. Petr Tichý
V textech k devadesátému výročí otevření nové březnické školy se čtenář dosud mohl seznámit především s historií a architektonickými zajímavostmi samotné budovy. Tedy funkcionalistického klenotu stojícího od roku 1934 na severozápadním okraji města. Zatímco budova strohých tvarů a masivní fasády se za devadesát let zvenku změnila pramálo, její vnitřní život se během let vyvíjel poměrně dynamicky. A ne vždy bychom v budově školy dokonce potkali pouze žáky a učitele.
Stačí zalistovat kronikou a ocitovat několik zápisů, například:
„Spolek ochrana matek a kojenců počal vařiti v měsíci listopadu polévku v kuchyni školy měšťanské. Polévkou jsou podělovány děti chudé a přespolní a to děti obou škol v Březnici.“ (šk. rok 1934/35)
„Ode dne 11. října do dne 11. prosince bylo na obecné škole polodenní vyučování, neboť místnosti měšťanské školy byly zabrány pro ubytování německého vojska.“ (šk. rok 1939/40)
„Po šestileté přestávce nastěhovalo se žactvo opět do své obecné školy, která byla postoupena nejprve německému vojsku, pak KLV německé mládeži z říše, německým vystěhovalcům a pak ruskému vojsku.“ (šk. rok 1945/46)
Pozornému čtenáři jistě neuniklo, že kromě samotné historické autentičnosti výše citovaných zápisů, které jsou vlastně unikátním dokumentem dějin naší země, jsou ve vybraných pasážích jmenovány školy dvě. Škola obecná a škola měšťanská. Ano, základní škola (dle názvu) tehdy ještě neexistovala. Od devatenáctého století až do konce čtyřicátých let století dvacátého totiž svou školní docházku žáci plnili zpravidla ve dvou na sebe navazujících školách.
Nejprve se děti naučily číst, psát a počítat ve škole obecné, která byla (v případě Březnice) pětiletá a navštěvovaly ji děti ve věku od šesti do deseti let. Následně si své znalosti a dovednosti žáci rozšířili ve tříleté škole měšťanské, kterou opouštěli třináctiletí absolventi. Zjednodušeně by se tedy dalo říci, že někdejší obecná škola je dnes prvním stupněm ZŠ, a měšťanská škola poněkud kratším druhým stupněm ZŠ (později byla „měšťanka“ o jeden rok prodloužena). Pod střechou dnešní „základky“ se tedy kdysi tísnily vlastně dvě školy. Platilo to i po tzv. vítězném únoru, kdy komunistická vláda změnila roku 1948 jejich název na školu národní a střední.
Změny názvů školních subjektů ovšem nevyřešily prostorové problémy. Budova zkrátka pro dvě školy nestačila. Začalo se proto pomýšlet na přístavbu nového traktu. Než však skutečně došlo k navýšení kapacity, musely být některé třídy umístěny mimo samotnou školní budovu. Učilo se například na zámku, v budově březnického soudu, v domě požárního sboru nebo v bývalé škole na náměstí (dnešní ZUŠ). To vše skončilo až v 70. letech minulého století, kdy byl dostavěn zadní trakt budovy a všichni žáci se mohli vrátit zpět do svého.
Tehdy už to byla jedna jediná instituce s názvem základní škola. U vchodu visel červený státní znak se lvem a pěticípou hvězdou, znak Československé socialistické republiky. Toto období už ale patří do jiné kapitoly naší historie.